Na konci září absolvoval náš race team tradiční soustředění v Jablonci u Liberce. Kvůli nemocem, zraněním a pracovním povinnostem se nakonec sešlo pouze 11 sportovců z dvaceti, ale to nijak neohrozilo kvalitu soustředění. Ve čtvrtek jsme využili sportovní areál v Břízkách, kde jsme absolvovali těžké intervaly do kopce na kolečkových lyžích. V pátek nás pak čekala tříhodinová vyjížďka v podhůří Jizerských hor a odpoledne technika a správné provedení lyžařských imitací. Sobota patřila závodu Hamrskiroll na kolečkových lyžích na 48 km v Hamru na Jezeře, které náš tým pořádal a kde jsme v mužích obsadili prvních 5 míst a v ženách první 3 místa. Odpoledne byl jen volný výklus kolem Jabloneckého moře a večer nás čekala společná večeře s otevřenou diskuzí o dalších plánech. Nedělní dopoledne pak patřilo čtyřem hodinám na kolcích, což stačilo na krásný okruh o délce 70 km. Zeptali jsme se u té příležitosti šéfa týmu Marka Pazderského na pár otázek:
Jak jste se soustředěním spokojen?
„Jsem moc rád, že závodníci přijeli a měli jsme možnost strávit spolu pár dní, neboť takové chvíle jsou kvůli práci, studiu nebo vzdálenostem spíše vzácné. Vyšlo nám super počasí a zvládli jsme několik kvalitních tréninků, i když byl program uzpůsoben hlavně závodu Hamrskiroll, který dal šanci každému ukázat, jak na tom je, kde musí ještě přidat, jak lépe občerstvovat apod. To je jeden z hlavních důvodů, proč tyto závody pořádáme, člověk se nikdy tak nekousne při tréninku, jako při závodě a pak má šanci vyzkoušet taktiku, občerstvení či svoji formu v závodě, na jehož výsledku nám úplně nezáleží. Celý víkend má ale dvě kaňky, neboť se nám rozšířila marodka o dva sportovce, kteří měli nehezký pád na kolečkových lyžích. Naštěstí se bavíme o pauze v řádu dnů, maximálně týdnů.“
Říkáte, že Vám na výsledku závodu ani tak nezáleží, opravdu je to tak?
„Tak samozřejmě, že trochu záleží, ale nedělám z toho vědu, spíše chci, aby měli sportovci kvalitní trénink, který jim tím závodem nabídnu. Škoda jen, že nedojelo více kvalitnějších soupeřů, zvláště třeba Standa Řezáč zůstal sedět doma, i když ještě ve čtvrtek tu na trati závodu trénoval a spoustu dalších dobrých závodníků to sem nemělo daleko. Také chci, aby měli závodníci prostor vyzkoušet si věci na závody v zimě, jako je třeba občerstvení, co a kolik toho brát, jak si co kam připevnit apod. Každopádně mi udělalo radost, že jsme kompletně ovládli všechna pódia, ale určitě bych tyto výsledky nijak nepřeceňoval.“
Tým prošel částečnou obměnou kádru, jak se to podepíše na výkonnost?
„V našem týmu došlo k velkým změnám, věříme, že jen k lepšímu a krom zkušených, kvalitních a tým táhnoucích matadorů v podobě Thomase Binga, Vaška Sedláčky nebo Káji Grohové k nám přišlo řada mladých talentovaných závodníků, kterým chceme dát šanci dlouhodobě růst. Naše ambice není vyhrávat v nejbližších sezónách Ski Classics, ale mít v ní pevné místo a postupně vychovávat nové talenty a zapracovávat je do seriálu tak, aby byli konkurenceschopní. Nikdo nemá nůž na krku, že musí zajet nějaký výsledek. Chceme, aby na sobě tvrdě pracovali a mají dva až tři roky na to, aby ukázali svým přístupem a nasazením, že jsme si je vybrali právem. Postupně chceme tuto akademii rozšířit až na dvacet sportovců.“
Tak velká akademie může znamenat více práce i více finanční náročnosti bez záruky úspěchu než jen třeba 4 dobří závodnici, nebojíte se toho?
„Kdo se bojí, nesmí do lesa. Koupit si hotového závodníka a jen slíznout smetanu je hezké, ale já si v životě vždy volím tu delší a horší cestu, neboť pak ta smetana bývá o dost sladší, jen se to musí povést a občas musí být člověk i trpělivý. Tým má momentálně 4 silné partnery (eD system / RSJ Investmens / Secound Foundation / Craft), kteří na to mají podobný názor a dávají nám možnost s mládeží dlouhodobě pracovat. Jinak nové závodníky do Ski Classics nepřivedeme. Už dávno neplatí, že se na laufy chodí až když se člověk nechytne ve dvaceti pěti ve světovém poháru. U nás to tedy ještě moc lidí nepochopilo, ale ve Skandinávii se s tím začalo už před pěti lety a sklízejí ovoce. Závodníci tam se specializací na dálkové běhy začínají mezi 16-18 rokem a poměrně rychle se adaptují na těžký trénink, silovou soupaž a kolem 20-22. roku slaví první úspěchy. Samozřejmě úplný extrém je Alvarito (Alvar Myhlback), který Vasák (Vasaloppet – 90 km) vyhrál už v 18 letech. Sportovcům primárně nechceme dávat peníze jako výplatu, tu si mohou vyjezdit dobrými výsledky, ale cílem je zajistit jim kvalitní a pravidelná soustředění, kvalitní trenéry, regeneraci a servismany.“
Jaké jsou vaše nejbližší plány?
„Příští víkend nás čeká velké stěhování všeho do Frymburku na Lipno, kde nás čeká Energamo Lipnolopet – závod na kolečkových lyžích, který vymyslel jeden z našich členů Luboš Krejza a je také jeho hlavní organizátor spolu se mnou. Podařilo se nám závod zařadit pomocí Challengeru do Ski Classics a letos usilujeme o přeřazení o jednu úroveň výše mezi tzv Superchallengery. Tak nám držte palce, ať do České republiky dostaneme takový prestižní závod, navíc zatím jediný svého druhu mimo Skandinávii! Navíc pomáháme zajistit TV přenos do celého světa včetně České televize. Pro tým je to jedna z hlavních událostí roku. No a potom už nás čeká náročné desetidenní soustředění na Mallorce, kde dostanou všichni pořádně do těla a budou děkovat bohu za každou minutu, kdy budou moct zůstat ležet na pláži. Bude následovat 14 dní pauza na přechod na zimní podmínky a roztočí se kolotoč soustředění na sněhu, kam se vydá už i servis, aby začal rozjíždět nové lyže a vyzkoušel nové produkty na mazání.“
Kompletní galerie: team archiv
