Celou sezonu v nás rezonoval zdánlivě bláznivý nápad na 4. týmové elitní pokračovaní na nejdelším, nejstarším a nejtěžším závodě na světě – Nordeskioldsloppetu na 220 km. No co si budem nalhávat, dlouhý to je, respektive dlouhý to je jako kráva. Vašek Sedláček si připravil rozloučení s kariérou do Švédska a hodně týmových parťáků ho následovalo a rázem z toho byla patnáctičlenná výprava za polární kruh. Tradiční partner servisu je Skiservis Mára spolu s velkou řadu dobrovolníků. Za všechno speciální díky všem servisákům, zejména pak Rosťovi a Daliborovi za tentokráte extrémně velmi dlouhý servis v lyžárně, při testování i 19 hodin podél trati. Díky také všem fanoušků doma, kteří nás sledovali a fandili nám. Report mazání najdete zde: Skiservis Mára
Do Švédska jsme se přesunuli už ve středu letecky do Lulea a pak auty do Jokkmokku, kde je centrum celého závodu. přivítalo nás husté sněžení, na které navázala silná obleva, takže prohlídka trati skončila málem utopením půlky družstva na jezeře, když namísto do zátoky vjeli do řeky. V pátek jsme se snažili něco vytestovat, připravit lyže a zásoby gelů a pití na sobotu. Napětí a očekávání se dalo krájet ve vzduchu, jak kdyby kolem nás kroužil kapitán japonské válečné lodi. A také jsme si samozřejmě zajeli vyzvednou startovní čísla a vyzkoušeli skůtr, zda kvalitně jezdí (je to v podstatě něco jako fichtl s lyžema).
No a pak to začalo, ve 3:30 Kohout (Milan) zakokrhal, šlo se na snídani, začalo sněžit, a 4:15 se jelo na start. V 5:00 se vydalo zhruba 500 bláznů na trasu o délce 220 km přes lesy, jezera, mokřady a rašeliniště, hory a roviny z Jokkmokk směrem do Kvikkjokk, kde se po 108 km otočili a zase jeli zpátky. Husté sněžení znamenalo, že se ze začátku jelo pomalu a držela se pohromadě skupina zhruba 70 lidí. Při nájezdu do hor se za dohledu sobů začala trhat a neustále se se zmenšovala, až po otočce zůstali ve předu pouze tři závodníci a na tom se nic nezměnilo dalších 100 km a asi 6 hodin. Já jsem okolo nich jezdil na skútru a snažil se do nich nacpat co nejvíce gelů a iontových nápojů (chystám se vydat příručku „Jak jezdit 15 hodin v kuse a neztratit se“). Zhruba po 50 km jsme měli i statické občerstvovačky, kde si závodníci měnili bidony, Coxy a doplňovali gely a tyčinky (vícekrát to ani nejde, neboť silnice vede po druhé straně jezer a hor). No a jak se pomalu blížil večer, tak se blížil i konec závodu. Po posledním stoupání bylo jasné, že tady nikdo nikomu neujede a rozhodne finiš. A tak se také stalo, jen to možná probíhalo trochu jinak, než si většina myslela. Thomas to rozjel na jedničku a vypadalo to, že si to v klidu pohlídá, ale kvůli špatné reakci skútru s kamerou před ním došlo k pádu a Thomas tak přišel zhruba 100 metrů před cílem o možnost vyhrát. V tu chvíli se mi spláchly všechny hračky do kanálu a smířil jsem s druhým místem, neboť Vašek bojoval s borcem, který to 2x vyhrál a letos byl třeba 16. na Vasaloppetu. No a pak se stal zázrak. Vašek párkrát mohutně zabral, jeho tělo se vzepřelo osudu jako vraník mířící na Taxisův příkop a pak už jsme jenom řvali radostí a po chvíli zase buleli, jak želvy, když je nechají krájet cibuli do vajíček. Pohádka byla dokonána. Poslední závod kariéry a vítězství, za které by se nemusel stydět ani věhlasný gladiátor. Thomase nám samozřejmě bylo líto, chvíli se ještě řešil protest, ale ten by to stejně nevrátil zpátky a my mohli začít slavit.
Teda jen na chvilku, protože za hodinku po klukách přiletěla do cíle naše Kája a já už volal na letiště, že nám budou muset vzít na palubu hned dva věnce. Jestli měl někdo navázat na odkaz Pliziho (Jiří Pliska), tak právě oni dva neuvěřitelným vítězstvím na tomto závodě. Kája jela neuvěřitelně celý závod, dlouho se držela kluků a pak spolu s Milanem Kohoutem setřásla druhou Švédku a pelášila do cíle přes 100 km na prvním místě s relativně malým náskokem, který ji nedovoloval krom občerstvování čas na žádná alutria. První půlku jsem ji dokázal ještě zásobovat, ale pak už jsem musel jet s klukama a byla odkázána jen na sebe. Po dojezdů kluků jsem ji chtěl jet naproti, ale ona bylo už jen půl hodiny od cíle. Nádhera, pohádka pokračuje. A takhle nám postupně dojeli do cíle všichni a pro všechny máme jen a jen slova chvály, uznání a i pochopení k divným pohybům následujícího dne, které doprovázely různé vzdechy a hekání, až nám z toho Kohout (Milan) přestal kokrhat. A tak jsme si sbalili fidlátka a hurá domů.
ženy:
1. Karolína Grohová 13:16,23 – suše vyhrála a celkově byla na 14. místě!!!
muži:
1. Vašek Sedláček 12:15,25 – neuvěřitelný závěr
3. Thomas Bing 12:15,52 – smolař dne, ale i tak super umístění
8. Christian Winkler 12:53,06 – lehce přepálený začátek znamenal smrt v závěru
13. Milan Kohout 13:13:42 – pomohl Káje k jejímu vítězství, klobouk dolů
33. František Landa 14:02,27 – neskutečný dříč, který to dojel už potřetí
37. Roman Svatoš 14:14,15 – zhuntovanej, ale šťastnej
64. Jan Tryzna 14:51,25 – naučil se cestou soupaž a na to, že má najeto asi 300 km, tak slušný
66. Roman Šinkovský 14:56,33 – na triatlonistu hodně dobrej výkon
68. Karel Švábek 15:03,55 – dokončil podruhé a tento výkon má svoji velkou hodnotu
127. Jiří Kaplan 16:26,00 – další triatlonista s nájezdem 600 km na lyžích, neuvěřitelné
331. Petr Lukeš 24:17,31 – dojel popáté v řadě a stále s úsměvem, neuvěřitelné
DNF: Vašek Fiala pro neschopnost pojmout další gely do žaludky po 182 km
DNF: Jiří Ježek pro chronický zánět v ruce po 141 km
Kája Grohová: „Splněný sen 220km. Byla to výzva, obrovská… Z Jokkmokku si odvážím velkou radost a vděčnost. Díky moc všem! Speciální díky Márovi, klukům ze servisu, mým parťákům na trati Fanouškovi a Milanovi. Byla to pecka.„
Thomas Bing: „It was for long Time my plan to start in this race. During the competition, i ask my self, “ how can I be so foolish“. Special after 130km i realize, it is 90 km to the finish, one compleat Vasaloppet, but we move forward with incredibly speed of 13km/h… It help a lot to ski together with Vašek, because we helped each other just because we were together, so we were sure we both can stay in the roup, because of the buffering from the other one. One slow down the speed, when the other one hade trubel with feeding, Toilet, endurance. The last 10 I feel super good after suffering the last 100. The Ski start to work well, the last gel startet to work, all the pain was gone. I dicide to Sprint from the front, special because the entry to the finish was packed with curves. 100m in front on the finish line I was super surprised of an Skidoo how was staying on the outside of the curve, direkt on my line. I can’t react so fast to go arrond of it and fall. Sitting on my back, i have enough time to enjoy the view, how Vašek destroy our adversary on the final Sprint. End up ob this Race with a Podium feels amazing.“
Vašek Sedláček: „Lövgren Sedlacek, Lövgren Sedlacek. Ještě vás z toho mrazí? To je v pořádku, protože možná ještě nějakou chvíli bude a takto prostě odchází král – na svém vrcholu! Poslední závod v životě měl absolutně všechno, co jsem si kdy přál, ale už jsem nevěřil, že se mi něco takového povede. A vlastně to všechno byla jen cesta života, kterou si každý z nás musíme vybojovat a nikdy se nevzdávat, protože si slízáváme tolik smetany, kolik si zasloužíme. Aspoň doufám, že jsem si to trochu zasloužil, ale hlavně vím, že si to zasloužil celý náš skvělý tým, sponzoři, ale hlavně Mara Pazderský a moje rodina. Nordenskioldslöppet byl absolutním lyžařským skvostem, je ve mě emocí a zážitků na celou knihu, takže každému vřele doporučuji tam jet – tohle opravdu nikde jinde nezažijete (a rozhodně to nebylo o vítězství, protože to byla už jen třešnička na dortu). Gratuluji všem kamarádům co dojeli, i se pokusili závod zvládnout, ale z nějakého důvodu to nevyšlo. Gratuluji Káje k vítězství, strašně moc gratuluji Thomasovi ke 3.místu (celou dobu jsem mu přál vyhrát, ale hlavně že je celej), obrovská poklona a díky Daliborkovi a taťkovi za servis a občerstvení, ale největší díky Marečkovi (organizace, servis, tisíc věcí k řešení a občerstvení na skútru po celou dobu závodu). Měl jsem s tímto závodem kvůli Covidovému roku a pracovním povinnostem 5 let nevyřízené účty a nemohl ho absolvovat s Plizíčkem. Jiříku jeli jsme celou dobu spolu a ty si to viděl – Lövgren Sedlacek, Lövgren Sedlacek, Sedlacek är vinnaren!!!“
Milan Kohout: „Start se mi sice úplně nepovedl, ale aspoň jsem stihl prohodit pár slov s Bombisem a Fialinem. Po deseti kilometrech v hlubokém sněhu jsem se konečně prosekal k Fandovi a Káje. Mára to glosoval trefně: „Tady se nám někdo konečně probudil!“ Následovala klasická idylka: jelo se, kecalo se, čůralo se… prostě pohoda. Jenže pak přišel výjezd od jezera a peloton se začal trhat. S Kájou jsme do toho šlápli, co to dalo, abychom zůstali v balíku. Fanda chudák zůstal v roli „odpadlíka“, zatímco my jsme se zahákli do slušného tempa. Kája se rozhodla držet skupiny, já si zkusil sólo únik za čelem závodu, ale po 5 km marného boje proti větru jsem se pokorně vrátil.
Taktika na ostří nože: V naší grupě byla i druhá žena, takže to začalo smrdět strategií. Pak nás dojel totálně vyřízený Fanda, který si dal neuvěřitelnou stíhačku. Když Káje ve sjezdu odjely lyže a já se pokusil o trhák, zjistili jsme, že soupeřka má „domestika“, který díru okamžitě zalepil. Karty byly rozdané. Rozhodující úder: Rosťa s Daliborem nás krmili jako krále, Mára na skútru nám hlásil rozestupy a my čekali na šanci. Ta přišla, když si soupeřka Malin brala pití. „Teď ji trochu potrápíme,“ řekli jsme si. Nasadili jsme k brutálnímu trháku, já hodil plný plyn a na jezeře jsme měli rázem 300 metrů náskok. Hotovo, vymalováno. Zbytek cesty se vlekl v mantře: už jen Vasák, už jen Marča, už jen Jizerka… Dotáhli jsme to na 205. kilometr, kde mě Dalibor stopnul – Kája musela jet do cíle sólo kvůli kamerám. Cítil jsem se dobře, a ještě jsem si trochu zabojoval a zkusil kluka přede mnou. Nevyšlo to, ale pohárek na posledních 13 km potěšil. V cíli pak deka, pití, zimnice, sprcha, pivo, zase zimnice. Závod jsem si hrozně užil a byl jsem moc rád, že jsem mohl být součástí týmu, který měl double. Kája jela skvěle a snad jsem i trochu pomohl, i když nepochybuju, že by to zvládla i beze mne. Bilance: Čas 13:13, 13. místo, 20 gelů, 10 tyčinek a jen 90 sekund stání. Ten zimní dril ve sklepě se sakra vyplatil. Tým má double a já jsem sakra rád, že jsem u toho mohl být!„
Díky všem našim partnerům: @edecko_cz @RSJ_investmens @Second_Foundation @craft.cz.sk @skiservismara @lillsport @sinop.cz @energamo @ceps @preciosa_trophies @fischerczech @swixcz @atomicnordic @madshus1906 @kaestleski @coxacarry @sponserfood.cz @bosa_fotograf @fly4sport.cz @blizeyewear @usmutnych117 @jizerskamagistrala @skiclassicsofficial @BoBoloppet @skiroll_classics @bezkynet
