Domácí závod nás vždy pohltí po všech stránkách a od středy do neděle nikdo nespí, maká, závodníci jezdí jeden závod za druhým, no prostě chceme všechno vyhrát. Tradiční partner servisu je Skiservis Mára spolu s velkou řadu dobrovolníků. Pro servis to nebylo vůbec jednoduché, neboť bylo potřeba vyzkoušet hodně nových lyží a hodně nových vosků. Tentokráte se nám to bohužel nepovedlo tak jako v posledních závodech a pro ty nejlepší jsme nepřipravili ty nejlepší lyže – přesto všechno speciální díky všem servisákům, zejména pak Rosťovi, Pilcikovi, Vojtovi, Štěpánovi, Daliborovi, Fandovi, Michalovi, Karlovi, Jedlovi, Tomasovi, Radkovi, Danovi, Márovi, Oldovi, Kapimu, Tomášovi, Bombovi, Sůšovi, Karlovi, Mírovi, Kačce, Martině, mamce a samozřejmě Haničce za obětavý a velmi dlouhý servis v kamionu, při testování i podél trati. Také moc díky Petrovi Polákovi ze Šámalky, že nám poskytuje zázemí pro náš mazací kamion servisáky. Report mazání najdete zde: Skiservis Mára
Ve čtvrtek vše začalo bruslařskými závody, kdy na 30 km připsala další své vítězství Zuzana Kocumová, na druhém místě ji doplnila Laura Stichling. V mužích si dojel pro třetí místo zkušený Petr Knop, pátým místem se blýskl mladý Jan Bernkopf. Na trati 17 km pak zvítězil Petr Kolaja, sedmý dojel Tomáš Znamenáček. Večer pak ještě proběhl slavnostní seremoniál, uctění památky horolezcům, kteří zahynuli pod Huascaránem v roce 1970 a před tím se většina z nich právě Jizerské 50 zúčastnila. S tím byl spojený závod historických lyžníků na 300 metrů a skok na můstku, což obojí za nás vyhrál Mára Pazderský.
Páteční dopoledne patřilo dětem a i zde jsme zazanemnali dílčí úspěchy našich nadějí. Večer nás pak čekala premiéra ve Ski Classics v podobě sprintu. Celí natěšení jsme se srdnatě pustili do kvalifikace a ač jsme podali dobré výkony, tak na postup to bohužel ani u jednoho pohlaví nestačilo. V ženách jsme tedy zajeli: 21. Kája Grohová (3,5 s od postupu), 32. Anička Marie Hejná, 43. Eliška Šibravová. V mužích pak 40. Thomas Bing (3 s od postupu), 56. Jáchym Poul, 58. Vašek Sedláček, 59. Aleš Bohatý a 82. Petr Kolaja. Do tohoto závodu za nás ještě naposled nastoupila i Tina Miranová, se kterou však tým pro hrubé porušení pravidel musel s okamžitou platností ukončit spolupráci. Jednání této závodnice je v přímém rozporu s hodnotami a principy našeho týmu. Tým se tímto od jejího chování jednoznačně a bez výhrad distancuje.
V sobotu byla na pořadu dne Jizerská 25, kde opět kralovala Zuzka Kocumová, v mužích pak potvrdil svoje kvality 6. Martin Jakš a 7. Kuba Bečvář, které se mu konečně vrátilo zdraví a dovolilo mu odjet kvalitní závod. V neděli nás pak čekal hlavní závod na 50 km, kde dojela jako 26. Kája Grohová, 29. Eliška Šibravová, 34. Anička Marie Hejná, 40. Laura Stichling, 41. Emmi Nyberg, 53. Petra Hynčicová, 59. Kateřina Moravcová, 67. Michaela Maděrová, 77. Klára Masnicová, 84. Tereza Tužilová, v mužích pak byl 38. Thomas Bing, 48. Vašek Sedláček, 60. Jáchym Poul, 69. Matěj Horniak, 71. Aleš Bohatý, 80. Petr Kolaja, 87. Milan Kohout, 89. Michal Sedláček, 99. Jakub Bečvář + Martin Fuksa, 103. Petr Knop, 104. Jakub Cihlář., 110. Petr Kovář, a pak ještě spoustu dalších super výsledků našich výkonostních závodníků, měli jsme jich na startu během víkendu více než 100!!!
Celkově se nám víkend Jizerské 50 povedl, ale bohužel hlavní závod v neděli nás hodně mrzí, někteří závodníci měli super formu a bohužel ji nedostali šanci ukázat. Tak už to holt v tomto sportu chodí a nám nezbývá nic jiného, než se z toho poučit, zvednout hlavy vzhůru a příště být výrazně lepší.
Anička Marie Hejná: „Jizerská 50 byla letos opravdu tvrdá. Horší skluz lyží na tupém sněhu dal pořádně zabrat. I tak je to ale závod, který je pro mě srdcovkou – a takovou podporu jako na domácí půdě rozhodně nikde jinde nemám. Jsem šťastná, že si letošní ročník můžu připsat mezi ty, kde jsem se hrdě mohla postavit na start a reprezentovat Česko v kombinéze svého týmu. Navíc se nám vyplnila krásná zimní podmínka, jakou jsme si všichni přáli..„
Václav Sedláček: „Co říct k zakleté J50? Je ultra zakletá. Nad pátečním sprintem jsem ještě dokázal mávnout rukou, i když jsem si dost věřil. A epizoda s panem Miranem, který nasypal dceři lyže flórem a totálně zostudil náš tým a veškerou naši dřinu jsem nějak překonal. Z neděle jsem byl už ale fakt nasranej. Ráno jsem cítil neskutečnou formu, tak jsem věděl, že to bude buď totálně skvělý nebo úplně špatný. To co jsem ale zažil, by nevymyslel ani ten největší scenárista tragikomedií na světě. Po 300m při spojování tratí mě bohužel zezadu ustřelili hůlku, když do mě najeli. Náhradní hůl díky p. Šíbravovi mě trochu spasila, ale jet jen s madlem a dohnat hlavní pole až na Nové Louce bylo krutý. Tam jsem honem ze sjezdu nasadil hůlku, což mě stálo další čas, ale na Kristiánově jsem hlavní balík dojel. Stálo to ale moc síly a vzhledem k tomu, že i když kluci ze servisu dělali co mohli, mázu jsme netrefili a moc se lyžím nechtělo, tak jsem sakra zaplatil životem a dostal se úplně přes limit. Nějak jsem to ale na Rozmezí uvisel za Northugem a Gjerdou, nasral se, a dojížděl, sjížděl a trhal co šlo. Na Smědavu jsem vyletěl tak, že jsem dojel další balík, který už byl kolem 40. místa. Pořád se musela hledat rychlejší stopa, ale člověk prostě musí umět lyžovat a zachovat klid. Přes Máří jsem trochu ušetřil síly za olympionikem Taugbelem, sice se trochu nepovedla jedna občerstvovačka s Márou a Pilcikem (nezpanikařil jsem a zvládl to svým posledním gelem), a rozhodl se zaútočit a rozsekat skupinu 6km před cílem. S náskokem 100m se blískalo na lepší časy, ale najednou jsem něco uviděl ve stopě. Honem jsem zvedl špičku, ale hned mě začala cukat práva lyže a já při jízdě po levé noze viděl, že mi drhne čelenka, která se mi navlékla až k vázání a musel ji za jízdy přetáhnout zpět. Při tom mě samozřejmě všichni dojeli a zjištění, že to je čelenka Ed systém RSJ Team se švédskou vlajkou naší Emmi Nyberg, už byl malém hřebíček do rakve. Nasral jsem se ale opět, skupinu dojel a začal mocně finišovat, jenže už nebylo úplně z čeho a silou vůle jsem uvisel opět Gjerdu s nějakým francouzem. Ti mě už jen suše předjeli na posledních 500m z kopce, protože tam to fakt nejelo a bylo po J50. 30min. po závodě na mě nesměl nikdo ani promluvit, protože tohle fakt bolelo (bylo na to zajet rozhodně do 30) a takto jsem si svojí poslední J50 v životě rozhodně nepředstavoval a chtěl své rodině, která se na mě přijela podívat, ukázat maximum. Kája to ale definovala jasně: „Nakonec je to jen blbé píchání do sněhu.“ Je to pravda a ono prostě o to místo nakonec vůbec nejde. Dokázal jsem se doslova poprat s větrnými mlýny a svým dětem snad důstojně dokázat, že se prostě vždycky bojuje až do konce. Podle mě jsem dostatečně uctil památku horolezců a hlavně toho největšího – Jirky Plisky. Dám si den volna a jedeme 26 dnů bomby, protože Vasaloppet klepe na dveře, já se doufám zdravý postavím na start a zase budu bojovat, až do konce„
Karolína Grohová: „Jizerka je za mnou a stále mám v sobě spoustu pocitů, hodně pozitivních, ale i negativních. Nejsem spokojená s lyžemi, které jsem si vybrala, předpokládala jsem, že to v neděli bude mnohem více vlhčí a ledovatější. Lyže mi tentokrát nebyly oporou. Zároveň jsem cítila únavu ze předchozích závodních víkendů. Ale i tak jsem moc vděčná a šťastná, že jsem si na Jizerce závodila a byla součástí našeho teamu.“
Petr Kolaja: „Domácí závod, kde jsem bojoval hlavně se sebou, lyžemi a dojel se slzami. Po povedené Marci jsem určitě chtěl mnohem více. Bohužel mi opět moc nevyšel výběr lyží a ikdyž jsem na trati nechal vše, musíme výsledek rychle hodit za hlavu. Omlouvám se týmu a všem, kteří celý víkend dělali maximum, ale někdy to prostě nesedne. Příště budeme zase silnější. Ve čtvrtek se mi alespoň podařilo vyhrát přípravný závod na 17km. Nyní využiji pauzu ve SC a čekájí mě 3 závodní víkendy v USA. Diky moc týmu a všem za podporu.“
Emmi Nyberg: „Jizerska was a very nice race and event and I really liked the course. But the start was a failure for me. I was cold at the start line and felt that my body wasn’t really there at the beginning. Then I think my body just got better and better. I’m happy with the last 20 km because then I felt that I could ride the way I wanted and started to pick up time on those in front of me. I saw that if I had done the sprint on Friday then I would have been 3rd in the overall standings of the CUB bib.“
Thomas Bing: „Up the first hill i lose the first group a bit, but we working strong together and we’re able to catch them again. The pursuit was super hard and I have to rest a bit in the group. For a compleat recovering was not enough time because the second uphill coming soon. Over the top I was struggling again, so the way home alone felt super long, special the new extra loop infront of the finnisch was a challenge. All in all it was a super hard race and a average place 38.“
Matěj Horniak: „Bola to moja prvá päťdesiatka na takomto podujatí a bol som príjemne prekvapený pozitívnou atmosférou. Sklzné vlastnosti sa zhoršili asi 10 km pred cieľom. Na začiatku som to trochu podcenil, snažil som sa šetriť sily a nestihol som dobehnúť predné skupiny, ktoré sa vytvorili predo mnou. Veľa vecí bolo pre mňa nových.“
Eliška Šibravová: „Moje první jizerská 50, kdyby to někdo řekl malé Elišce, která se chodila dívat každý rok na dojezdy tohohle legendárního závodu a vzhlížela ke svým idolům asi by nevěřila, že bude rovněž stát na startu a ještě k tomu v elitní skupině. Závod jsem si strašně užila, podpora celého týmu byla k nezaplacení! Bylo krásné slyšet diváky křičet moje jméno a závodit na místech, kde jsem vyrůstala. Už teď se těším na další rok.“
Jakub Bečvář: „Sobotní Jiz 25 pro mě byla prioritou. Od startu se jelo ve vysokém tempu a na Kristiánově jsem ztratil skupinu, takže jsem až k Máří jel sám. Když mě zezadu dojela skupina kluků, postupně jsem se smiřoval se sprintovým finišem, který jsem ale takticky úplně nezvládl. Jizerská 50 byla mým prvním startem ve Ski Classics. Po sobotě jsem si ji chtěl především užít. Skvělá atmosféra a lidé podél trati mě neustále poháněli dopředu. Díky týmu za skvělý servis a občerstvení na trati.„
Laura Stichling: „I love to be in czech. It feels like home. Not only because of the tracks also because of the Team spirit. Even I was not so fast I felt very stabil the whole track. Im happy that everything worked out well. The food, the Service, the skis and my body feeling.„
Aleš Bohatý: „Musím být rád za fungujicí zdraví a jakš takš fungující tělo. Dohánění podzimové formy ale stále pokračuje. Celkově se tým výsledkově určitě neztratil! Změna poslední části trati byla rovněž vítaná, ikdyž náročná. Konečně se závod zaokrouhlil směrem nahoru ke skutečné 50!“
Jáchym Poul: „Moje první Jizerská 50 byla opravdu taková jak se o ní říká-BRUTÁLNÍ. Hned od startu se jelo vysoké tempo, kterému jsem byl schopen odolávat 5km. Po 5 kilometru jsem celý závod odjel s docela dobrou skupinou mezi 55-62 místem. Skupina se začala dělit po stoupání od Smědavi, kde jsme zůstali už jen 4 a v takové skupině jsme dojeli do cíle. Ve spurtovém finiši mi patřilo 60 místo. Celkově jsem se závodem spokojen i přes trochu pomalejší lyže. Díky moc všem.“
Petr Knop: „Moje pocity z Jizerský jsou špatné, protože v kratších výjezdech a po rovinách jsem se cítil docela dobře, ale v těch delších stoupáních jsem prostě odešel na sílu a z té nakumulovane únavy jsem pak dostal obrovskou krizi na posledních 10km …. lyže i když jsem neměl nějak skvělé tak vlastně kromě Milana a jednoho borce jsem s nima měl v celku srovnatelné lyže.“
Díky všem našim partnerům: @edecko_cz @RSJ_investmens @Second_Foundation @craft.cz.sk @skiservismara @lillsport @sinop.cz @energamo @ceps @preciosa_trophies @fischerczech @swixcz @atomicnordic @madshus1906 @kaestleski @coxacarry @sponserfood.cz @bosa_fotograf @fly4sport.cz @blizeyewear @usmutnych117 @jizerskamagistrala @skiclassicsofficial @BoBoloppet @skiroll_classics @bezkynet
